V Češích dlouhodobě přetrvává potřeba něco vlastnit – od jízdního kola přes auto a chalupu až po rodinný dům či byt. Mezinárodní trend se ovšem ubírá jiným směrem: v duchu myšlenky, že mít k nějaké věci přístup je lepší než si ji koupit, protože je to nejen levnější, ale i ekologičtější. Navíc v době moderních technologií a sociálních sítí, které mají za cíl lidi propojovat, ale přitom v nich často vyvolávají pocity osamění a izolace, tento princip umožňuje dosáhnout, aby k sobě měli lidé znovu blíž. Příkladem za všechny je celosvětový rozmach colivingu, který již dávno překonal mýtus o tom, že je vhodný maximálně pro studenty. Stále většího významu nabývá v současné turbulentní době, kdy se ukazuje jako ideální forma bydlení pro ty, kdo chtějí pružně reagovat na nepředvídatelné situace a vyhnout se pasti vysokých cen nemovitostí.
Společnost CBRE, světový lídr v oblasti komerčních realitních služeb, zanalyzovala klíčové západoevropské metropole jako Londýn, Amsterdam, Berlín nebo Vídeň, kde je spolubydlení naprosto běžné. Výsledky ukazují, jak silný potenciál může coliving mít i pro český trh. A to nejen z pohledu jednotlivců, kteří potřebují bydlet, ale také investorů hledajících zajímavé příležitosti.
Jaké výhody coliving přináší?
Charakteristickou vlastností colivingu je sdílení. Obyvatelé mají k dispozici soukromý pokoj, přičemž všechny ostatní prostory jsou již společné. Ať už se jedná o kuchyň, obývací pokoj anebo třeba tělocvičnu, hernu, bar či speciální pracovní prostor ve stylu coworkingu. Výhodou je, že spektrum sdílených místností je široké a jejich vybavení zpravidla nadstandardní.
„Podobné projekty se často nacházejí v atraktivních lokalitách v centru měst, kde nabízejí krátkodobé ubytování na několik dnů i dlouhodobý pronájem v řádu let. Menší míra soukromí je tak vyvážena nižším nájmem na dobré adrese, vysokou flexibilitou, bohatými sociálními kontakty a přístupem k věcem, které by si lidé za jiných okolností nemohli sami dovolit. To vše na bázi měsíční platby, která zahrnuje veškeré poplatky,“ komentuje Jakub Stanislav, Director v oddělení investic CBRE, a dodává:
„Stávající colivingové platformy ukazují, že tento koncept je dobře odolný i v době pandemie koronaviru. Každý rezident má vlastní zázemí, které umožňuje sociální distancování. Nicméně společné prostory jsou natolik velkorysé, že bez problémů umožňují dodržování bezpečných rozestupů. Centralizovaná správa zajišťuje pravidelný úklid a údržbu. Nechybí vysokorychlostní internet pro práci z domova. A digitální komunikační kanály umožňují obyvatelům zůstat ve společenském kontaktu a udržovat si aktuální informace.“
Bydlení budoucnosti? Aneb od mileniálů k dalším věkovým kategoriím
Měnící se způsob práce, rostoucí podíl singles ve velkoměstech a rozvoj sdílené ekonomiky nutí lidi přehodnocovat prostředí, v němž chtějí žít. I když colivingové projekty primárně vyhledává generace mileniálů ve věku od 24 do 39 let, postupně se začíná prosazovat i mezi dalšími věkovými kategoriemi.
„V České republice je zatím coliving v plenkách, nicméně právě proto představuje pro potenciální investory atraktivní příležitost. Jeho očekávaný nástup lze přirovnat k nedávnému rozmachu coworkingových center. Fenomén sdílených kanceláří se do Česka dostal v roce 2009 s několikaletým zpožděním oproti zahraničí a jeho rozjezd byl pozvolný. Ovšem jakmile si lidé navykli pracovat v živé komunitě, začala poptávka růst. V současnosti mají už některá centra klienty na čekací listině. Když si Češi na něco zvyknou a začnou to využívat, je cesta k rychlému šíření otevřena. Očekáváme, že u colivingu bude vývoj obdobný. Na tomto konceptu již funguje bydlení pro studenty, které provozují například společnosti Zeitraum a Karlín Group v Praze anebo CTP v projektu Domeq v Brně. Komunitní bydlení pro všechny bez ohledu na věk chystá třeba Acord Invest a Trigema, rekonstrukcí za stejným účelem projde i první československý mrakodrap známý jako Dům Radost. Nově se chystá otevřít WorkLounge Living na Žižkově,“ uvádí Jakub Stanislav.
-redakce-
SDÍLET
Další podobné články
V Češích dlouhodobě přetrvává potřeba něco vlastnit – od jízdního kola přes auto a chalupu až po rodinný dům či byt. Mezinárodní trend se ovšem ubírá jiným směrem: v duchu myšlenky, že mít k nějaké věci přístup je lepší než si ji koupit, protože je to nejen levnější, ale i ekologičtější. Navíc v době moderních technologií a sociálních sítí, které mají za cíl lidi propojovat, ale přitom v nich často vyvolávají pocity osamění a izolace, tento princip umožňuje dosáhnout, aby k sobě měli lidé znovu blíž. Příkladem za všechny je celosvětový rozmach colivingu, který již dávno překonal mýtus o tom, že je vhodný maximálně pro studenty. Stále většího významu nabývá v současné turbulentní době, kdy se ukazuje jako ideální forma bydlení pro ty, kdo chtějí pružně reagovat na nepředvídatelné situace a vyhnout se pasti vysokých cen nemovitostí.